V renesančním domě

Jsou byty, které na vás hned při vstupu "dýchnou". Když se snažíte přijít na to, čím to je, nejste to schopni přesně pojmenovat slovy. A právě v takovém bytě bydlí paní Libuše. (Zdroj - Náš útulný byt)

Jedinečnost ducha místa lze připisovat řadě věcí. Jistě za to s části může starožitný nábytek, kterým jsou místnosti zařízené. Svůj podíl má určitě také fakt, že dům má středověké jádro. A v neposlední řadě se na génia loci podepisují historky paní domu - například o strašidlech, které jsou schopny vás zamknout na toaletě, nebo příhody o tom, jak se v bytě ztrácejí a znovu na nových místech objevují věci Ze tří bytů jeden Rekonstrukce bytu začala ještě předtím, než se paní Libuše s manželem nastěhovali. Původní byt přes celé patro domu byl v 50. letech minulého století rozdělen na tři. Bylo to velmi násilné řešení, kterým se tehdy vládnoucí KSČ snažila řešit nedostatek bytů. Naštěstí koncem 80. let bylo vše vráceno zpět, i když určité reminiscence na tuto dobu zde zůstaly. Například zcela typická paneláková koupelna - naštěstí bez umakartového jádra http://www.helpredere1983.estranky.cz nebo ocelové zárubně, které ve středověkém domě vypadají značně cizorodě. Koupelnu si nechali noví obyvatelé bytu trochu zvětšit. Kromě vany a umyvadla se do ní totiž nic jiného nevešlo - tedy ani pračka. Ocelové zárubně chtěli původně také vyměnit, ale nakonec se rozhodli jít méně destruktivní cestou. Natřeli je tak, aby lépe zapadly do celkové atmosféry bytu. Určitě také velmi pomohla výměna dveřních křídel. Prosklené elegantní křídla z 20. let se vyjímají v bytě mnohem více než typické "papíráků" z osmdesáti let. Co místnost, to jiný styl Na zařízení bytu se bezpochyby podepisuje profese paní Libuše. Je majitelkou starožitnictví a díky tomu, že se denně setkává s nejrůznějšími starými kusy bytových doplňků, si mohla zařídit každý pokoj v jiném stylu. Obytná místnost je podle slov majitelky něco mezi art Decom a solidním měšťanským interiérem. Sousední pracovna je v orientálním stylu, ložnice v koloniálním a synova pokoj charakterizovala jako anglický venkov. I když jsou místnosti velké, snaží se paní Libuše věci nehromadit a byt nepřeplnit.

Původně

Byt je úžasně prostorný a má zcela specifickou atmosféru. A to nejen díky starému nábytku Malá kuchyňka udělaná na míru našla své místo v jedné z klenutých nik v hlavní obytné místnosti.

Ocelové zárubně jsou díky opatinovaniu velmi nenápadné a neruší průhled z místnosti do místnosti. Dveře s broušenými skly vypadají, jako by v bytě byly již sto let a ne že se přistěhovali s paní Libuše.

Malování, kterému se paní Libuše před časem živila, se věnuje už jen příležitostně. Malířský stojan má své místo v orientální laděné pracovně. Jediný kus nábytku, který má paní Libuše po rodičích, je toto křesílko při kosmetickém stolku.

Paní Libuše má jednotlivá zákoutí v bytě opravdu "vymaznané". Modré umyvadlo, modrý džbán, levandule a obraz s mořem tvoří dokonalou kompozici. I když se v bytě sešla řada věcí nejrůznějších stylů, dokázala jejich její majitelka navzájem dokonale sladit.

Ložnice je podle slov její majitelky v koloniálním stylu. Koupelna je v porovnání s ostatními místnostmi až neobvykle malá. Velké zrcadlo ji zvětšuje alespoň opticky.